Když se řekne přátelství, většina z nás si představí důvěru, podporu a pocit, že na světě existuje někdo, komu můžeme všechno říct. Přesto psychologové dlouhodobě upozorňují, že ženská a mužská přátelství se často vyvíjejí odlišným způsobem. Tyto rozdíly přitom nezačínají až v dospělosti. Jejich základy se vytvářejí už v dětství.
Už na hřišti se rodí odlišný způsob přátelství
Stačí několik minut pozorovat děti na školním hřišti.
Holčičky si častěji vytvářejí menší skupinky nebo dvojice. Jejich hry jsou založené na povídání, sdílení, společném vymýšlení příběhů a budování blízkých vztahů. Kamarádka se často stává „tou nejlepší”, se kterou si dítě svěřuje tajemství, řeší konflikty doma nebo ve škole a sdílí své emoce.
Chlapci naopak častěji fungují ve větších skupinách. Přátelství vznikají při společné činnosti – fotbalu, stavění, závodění nebo dobrodružných hrách. Nejdůležitější není dlouhé povídání o pocitech, ale společný zážitek a spolupráce při řešení úkolů.
Oba způsoby mají své výhody. Holčičky se díky nim učí empatii, porozumění emocím a schopnosti vytvářet hluboké vztahy. Chlapci si zase častěji rozvíjejí týmovou spolupráci, toleranci ke změnám ve skupině a schopnost zapojit mezi sebe nové členy.
Dětská přátelství mohou být velmi intenzivní
Právě proto bývají přátelství mezi děvčaty často velmi silná už na prvním stupni základní školy.
Není výjimkou, že dvě kamarádky tráví společně každou přestávku, sedí vedle sebe, navštěvují se po škole a mají pocit, že jejich přátelství bude trvat navždy.
Taková blízkost přináší pocit bezpečí, ale současně vytváří i vysoká očekávání. Pokud jedna z kamarádek začne trávit více času s někým jiným, druhá to může vnímat jako zradu nebo odmítnutí.
Z psychologického hlediska je to pochopitelné. V období školního věku se děti teprve učí zvládat žárlivost, sdílet kamarády i přijímat skutečnost, že blízké vztahy se v průběhu času přirozeně mění.
Právě tady někdy začínají první projevy šikany
Šikana nemusí začínat fyzickým násilím.
Velmi často začíná nenápadně.
Vynecháním ze hry.
Nepozváním na oslavu.
Šeptáním.
Pomluvami.
Ignorováním.
Nebo větou:
„Ty už nejsi naše kamarádka.”
Psychologové označují tento způsob ubližování jako relační (vztahovou) agresi. Jejím cílem není druhého fyzicky zranit, ale poškodit jeho vztahy s ostatními a připravit ho o pocit, že někam patří.
Právě tento typ konfliktů bývá častější mezi dívkami, protože jejich vztahy bývají postavené na větší emoční blízkosti. To ale neznamená, že by se chlapci nešikanovali. Jen jejich konflikty častěji souvisejí s přímou konfrontací, soupeřením nebo fyzickou silou.
Proto by učitelé ani rodiče neměli podceňovat věty typu:
„Oni si jen přestali hrát.”
Někdy jde skutečně jen o běžný dětský konflikt.
Jindy už může jít o první signály dlouhodobého vylučování z kolektivu.
Proč bývají ženská přátelství intenzivnější i v dospělosti?
Model, který si vytváříme v dětství, si často neseme i do dospělého života.
Ženy obvykle očekávají od přátelství:
- pravidelný kontakt,
- vzájemný zájem,
- důvěru,
- loajalitu,
- sdílení emocí,
- podporu v těžkých životních situacích.
Právě díky této hloubce bývají ženská přátelství velmi pevná a mohou poskytovat mimořádnou psychickou oporu. Současně jsou ale citlivější na zklamání, nedorozumění nebo pocit, že druhá strana vztahu nevěnuje stejnou energii.
Mužská přátelství fungují trochu jinak
Muži častěji udržují vztahy prostřednictvím společných aktivit než pravidelného sdílení emocí. Mohou se několik měsíců nevidět, a přesto mají pocit, že jejich přátelství zůstává stejné.
Konflikty bývají častěji řešeny přímo nebo postupně odezní bez dlouhých analýz. Díky tomu mohou mužská přátelství působit odolněji vůči běžným neshodám.
Neznamená to ale, že by byla méně hluboká. Jen bývají založena na jiném způsobu prožívání blízkosti.
Neplatí to pro každého
Je důležité zdůraznit, že se jedná o obecné psychologické trendy, nikoli o pravidlo.
Existují ženy, jejichž přátelství přetrvají celý život bez jediného vážnějšího konfliktu. Stejně tak existují muži, kteří budují velmi hluboké vztahy založené na otevřeném sdílení emocí.
Na podobu přátelství má vliv osobnost, temperament, rodinné prostředí, zkušenosti z dětství i to, jak jsme se naučili řešit konflikty.
Co si z toho odnést?
Dětská přátelství nejsou jen „hra”. Právě v nich se děti učí důvěře, empatii, spolupráci i řešení konfliktů. Zároveň se zde mohou poprvé setkat s odmítnutím, žárlivostí nebo vyloučením z kolektivu.
Úkolem dospělých není děti před každým konfliktem chránit. Měli bychom je ale učit, jak vztahy budovat, jak otevřeně mluvit o svých pocitech a jak rozlišit běžnou dětskou neshodu od situace, kdy už se z ní stává šikana.
Protože kvalitní přátelství není samozřejmost.
Je to dovednost, kterou se učíme celý život.
